A tady v Terme di Colá, když jsem se skutečně uvolnila mi to vše došlo...
Vznášela jsem se v teplé termální vodě….několik hodin a přemýšlela o tom, proč když jsem na místě, které miluji, se cítím prázdná, bez radosti, bez života…
A najednou vše bylo tak jasné… „Tady vůbec nemám být!!“ Vnímala jsem jak mi chybí děti, manžel, že to co si přeji a čeho mám teď nedostatek je ČAS strávený s nimi a nezastavila mě ani nemoc moje ani, to že zrovna oni onemocněli.
Poslední měsíce jsem totiž dávala většinu svého času práci na projektu ke své budoucí práci, školení, učení nových věcí a do toho přibyla také možnost rekvalifikovat vzdělání a studovat Kurz psycho-energetické transformace. Já nadšená- ale rodina tím trpěla– bylo to dlouhé, bez vidiny kdy to skončí…
Znásilnění sebe sama
Rozhodla jsem se jet s kamarádkami na 4 dny do Itálie, ukázat jim místa co miluji, kde jsem žila, kde mám přátele u kterých jsme byly také ubytované. Sice jsem zvažovala, zda jet když mi není dobře, ale nechtěla jsem rušit již domluvené věci.
Přesvědčovala jsem sebe sama, že to bude OK, že mi bude líp a manžel, že vše i s nemocnými dětmi zvládne. Jenže nezastavila jsem se v klidu s tou otázkou „CO OPRAVDU CHCI JÁ? Nebo například: „NENÍ TO O TOM, ŽE SE BOJÍM ŘÍCT NE? KDE OPRAVDU TEĎ CHCI ČI POTŘEBUJI BÝT?“
Poprvé v životě jsem si Itálii moc neužila
Ačkoli jsem se snažila, prostě to nešlo. Tělo prostě nespolupracovalo a mé nadšení, že to DÁM také vyprchávalo. Určitě jsem byla ráda, že jsem kamarádky vzala na hezká místa, byla jsem ráda, že jsem viděla italské kamarády, jen když tělo s duší nespolupracují je to znát!
Takže se mi moc mluvit nechtělo, chodit bylo pro mě těžké, obdivovat krásy ještě víc, nic mi nechutnalo, takže do jídla jsem se nutila, protože vím jak je skvělé, ale když není chuť tak není… a popíjení čajíků místo vína mi přišlo vlastně k pláči.
Do toho se objevili silné strachy – že nebudu moci dýchat- po těch termálních koupelích se mi totiž přitížilo a tak jsem navštívila i lékaře. Ten mi dal ATB – po nich úleva, ale zase jsem začala nečekaně krvácet a hodně- takže jeden strach střídal další (mám totiž horší srážlivost krve) a já se nemohla dočkat, až budu opět doma.
Každá zkušenost je dobrá i tato a jsem ráda, že jsem jela, ukázalo mi to zas pár věcí o mě.
Tak třeba už příště se v klidu zastavím a budu se víc vnímat, co že to opravdu chci a co je teď pro mě to nejlepší. A to přeji ze srdce i vám všem!
Jsem lektorka ZÁŽITKOVÉ ITALŠTINY hravě, pomocí prožitku, tak aby učení skutečně bavilo. Pomáhám ženám žít jejich „DOLCE VITA- SLADKÝ ŽIVOT“, najít vnitřní klid, prožívat lehkost a radost v životě a neztratit se v mateřství a manželství. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.