Italský jazyk se mi vždy líbil a přitahoval mě, a vždy mi dělalo dobře vědomí, že mám dávné italské předky. Také jsem milovala babiččino vyprávění z dob, kdy byla v Itálii jenže ani to by nestačilo, abych odjela do Itálie studovat a žít. Po životě v cizině jsem nikdy netoužila. Byla jsem introvertka, co si proplouvá životem, přizpůsobuje se ostatním lidem a okolnostem a miluje své pohodlí.
Jenže přišla životní lekce, která mě nakopla. Bylo mi téměř 20 let a žila jsem s přítelem u Teplic. V Ústí nad Labem jsem studovala VŠ. Láska byla pro mě vše. Jenže jednoho rána jsem u nás doma našla přítele v posteli s jinou ženou. Můj svět se rozsypal na milion kousků. Neustále jsem se snažila uvěřit, že se nic nestalo. Že ta dotyčná tam jen spala. Tak moc jsem se bála být sama a nechtěla vidět PRAVDU -„VERITÀ“. Ale ty strachy a bolest srdce byla silnější než můj rozum. Nechtěla jsem o svoji iluzi přijít. Tak jsem s ním zůstávala a uvnitř se cítila rozervaná.
Hledala jsem nový impulz a otevřela se změnám. Netušila jsem zatím jakým, ale měla jsem jasno, že něco musím změnit. Nebyla jsem schopná přítele opustit a přestěhovat se zpět domů k mámě nebo na kolej. Ale zůstávat s ním na tom místě „činu“ mě ničilo. Věděla jsem, že potřebuji svoji pozornost dát někam jinam.
A v té době se zrovna naskytla možnost odjet studovat do italské Verony skrze program Erasmus. Profesor angličtiny se o té možnosti jen tak mimoděk zmínil v hodině. Měla jsem STRACH– „PAURA“ někam jet sama, neuměla italský jazyk, neměla jsem na to peníze. Ale vnímala jsem jasné volání a sílu, co už nechtěla být umlčená, co chtěla žít, která byla větší než mé strachy a nejistota.
Jsou to taková volání duše, ačkoli jim třeba nerozumíme, víme, že s tím rezonujeme a stačí ten impulz vnímat, rozhodnout se a vykročit!
Sebrala jsem odvahu a šla za profesorem. Řekl mi, že to je to jediné, co ode mě potřebuje je můj zájem, ostatní zařídí. Peníze mi dají, semestrové zkoušky mohou být v angličtině a odjezd je za 2 měsíce. Dokonce, se mnou může jet i další studentka. Znělo to jako SEN- „SOGNO“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Přidala se ke mně jedna spolužačka. Stále jsem měla strach z neznáma, ale věřila jsem, že to nějak dáme. A tak jsem do Verony v únoru 2000 odjela.
Začátek nebyl lehký, byl samé PŘEKVAPENÍ- „SORPRESA“ Třeba jako první noc strávená v klášteře, když pro mě nebylo ubytování, nebo peníze-eurošeky, co nešli použít a nebo sdělení, že musím udělat zkoušky v italštině místo v angličtině. Chtěla jsem to vzdát a odjet domů. Ale vytrvala jsem i přes PŘEKÁŽKY- „OSTACOLI“ a vše se postupně srovnalo. Začala jsem cítit, že konečně zase žiju. Vnímala jsem svět všemi smysly a žasla nad tou krásou kolem, co prožívám. Byla jsem nadšená, jak jsou Italové jiní, jak vše řeší s lehkostí, jak jsou radostní a uvolnění. Chtěla jsem to umět taky.
Byla jsem nadšená z toho, jak se nám na univerzitě̌ věnovali, abychom mohli Itálii opravdu zažít a objevit její KRÁSY „BELLEZZE“. Pořád jsme chodili na nějaké akce, slavnosti, různé výlety. Poprvé jsem zažila karneval v Benátkách. Atmosféra byla kouzelná. A ačkoli jsem byla ve studiu nejdřív úplně mimo, díky individuálnímu plánu, jsem naštěstí i učení zvládla.
A co studium Italštiny?
Postupně jsem do italského způsobu života vplula a poznala, že jazyk jde naučit i BEZ KNÍŽEK- „SENZA I LIBRI“. Hodně mi při učení jazyka pomáhalo sledování filmů z databáze v univerzitní knihově se sluchátky a titulky. Pořád jsem se spolubydlících ptala, jak se, co řekne a ony mi polepily celý byt nálepkami s názvy věcí. Asi už je unavovalo říkat to pořád dokola.♥ Byly skvělé. Kromě přátel, jazyka a radosti ze života mi přibývalo také sebevědomí. Konečně jsem se cítila být sama sebou.
Do života mi přišla také NOVÁ LÁSKA,“UN AMORE NUOVO“ muž – snílek a romantik. Ukazoval mi krásu italštiny a ty nejkrásnější místa v okolí Verony a Laga di Garda a jaké to je žít naplno. Okouzloval tím moji romantickou duši, ale stále bylo pro mě těžké důvěřovat. Postupně mi otvíral nejen zraněné srdce, ale učil mě věřit více sama sobě, a vnímat svoji hodnotu. Věřím, že vztah s ním velmi ovlivnil mé prožívání Itálie, vztah k italskému jazyku a vychutnávání si života. A ačkoli se naše cesty brzy rozdělily, jsem vděčná, že i já mohu předávat dál to, co on vnesl do mého srdce.♥
.......a na závěr
Ty období života, kdy nevíš kudy kam jsou náročné. Někdy ale stačí se jen otevřít změnám a způsob, jak to udělat se ukáže sám. Pak vnímat, jaké možnosti nám vesmír nabízí – JAKÉ DVEŘE NÁM OTVÍRÁ. „CHE PORTA CI APRE“ Když v sobě pocítíš touhu, volání, tak jí následovat a překonat obavy či strachy z neznáma. Nikdy nevíš, co tě za těmi dveřmi čeká, může to být nový život, o kterém se ti ani nesnilo, nebo jen ZKUŠENOST- „ESPERIENZA“, která tě posune dál. Život stojí za to žít! Ten krok vstoupit do dveří je jen na nás. A já jsem vděčná, že jsem do těch neznámých dveří vstoupila.♥
Jsem lektorka ZÁŽITKOVÉ ITALŠTINY hravě, pomocí prožitku, tak aby učení skutečně bavilo. Pomáhám ženám žít jejich „DOLCE VITA- SLADKÝ ŽIVOT“, najít vnitřní klid, prožívat lehkost a radost v životě a neztratit se v mateřství a manželství. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.
Pingback: Cože? Jsem těhotná?- zpráva - Šťastná v životě- DOLCE VITA